El Diario

Hlavní město mívá většinou mnoho různých (nejen) stavebních unikátů, které jinde v zemi nenaleznete. I když už jsou to stavby významné svými obyvateli, svým stářím nebo venkovním vzhledem, mnoho obyvatel jiných měst vzpomíná na první návštěvu jiného působivého místa. Podzemní dráhy.

Pražské metro se začalo stavět v roce 1966 původně jako podpovrchová tramvaj, plány byly ale změněny a od roku 1974 cestující přepravuje v pražských tunelech plnohodnotná podzemní doprava. V současnosti se můžete svézt některou ze tří linek a vystoupit na některé z 51 stanic. V příštím roce se objeví další tři stanice v severní části města. Toliko fakta.

Metro používám každý den, na cestě z bytu do práce nebo školy, a nemůžu říct, že bych si na něj za těch několik let zvykl. Působí na mne unaveným, ponurým a melancholickým dojmem, nedostatek slunečního svitu na sobě pozoruju velmi negativně. A koneckonců i na ostatních spolucestujících. Z nějakého zvláštního důvodu jsou na sebe lidi povětšinou více nepříjemní, méně ohleduplní a zřídkakdy uvidíte v našlapaném voze metra úsměv. A to nemluvím o pocitech, které člověk zažívá u zavřených dveřích po marném sprintu. Za rámeček bych leckdy nedal ani svá vlastní slova..

Snažím se proto využívat dopravních prostředků, které jezdí po povrchu a z jejichž oken můžete vidět více než černé zdi a elektrické kabely. Pravda, leckdy se cesta autobusem promění v boj řidiče proti výmolům na cestě a neúprosným hodinám, takže mám v ceně jak masáž sedacích svalů, tak trénink pro žaludek na týdenní výlet jachtou po moři. Ale to nic nemění na mých preferencích a semtam trávím čas (při čekání na metro) před velkou mapou pražské dopravy a snažím se hledat povrchová spojení mezi dvěma body na trasách, kde jsem doteď využíval pouze dráhu pod zemí.

Namátkou vybírám:

• 139: Na Beránku – Sídl. Lhotka – Kačerov – Želivského
• 188: Kavčí Hory – Pankrác – Strašnická – Sídl. Malešice – Želivského
• 136: Koleje Jižní město – Roztyly – Flora – Ohrada – Prosek – Sídl. Ďáblice
• a samozřejmě 177: Chodov – Opatov – Skalka – Nádr. Libeň – Prosek – Kobylisy – Poliklinika Mazurská

Jízdní doba se sice blíží hodině (leckdy ji spoje i překračují), ale to nic nemění na faktu, že fádní černé stěny a oranžové kabely za tyto spoje vyměním rád. Největší nevýhodu tak vidím v nebezpečí usnutí při jízdě, protože návrat může být někdy poměrně strastiplný. V metru vás na každé konečné stanici zkontroluje pracovník DP. Tedy pokud nepojedete směr Ládví..

A hned prvním příspěvkem do sekce Reflections své předsevzetí poruším. Budu totiž reagovat na Pájinu reportáž o Sensation White a Jirkovu polemiku na téma dobré a špatné hudby – a obě jsou v angličtině..

As I was reading through Paja’s and Jirka’s articles (links above) about music, exchanging their opinions, I felt a certain urge to react. It took me a while, I know, but still.. Music is accompanying my whole life and gives some moments an unique atmosphere. And it works reversely as well, just as I hear a familiar melody or song, I’m able to “see” this special moment..

Ever since I started attending educational system I had a parallel line next to it, called “music school”. It all started with piano and then organ. After my teacher moved to a new place I was also offered joining an orchestra. One of my best decisions so far.. Somehow I found out that there is a difference between solo and group performances and that I don’t like being the only one watched anymore. These five years gave me good friends who helped me shape my musical feeling, attitude to music and opened my eyes (and ears) to a wider portfolio of music, although we still don’t agree on some music styles..

Jirka wrote a good analysis of contemporary music which unfortunately does not necessarily include “melody&harmony, rhytm, lyrics and instrumental part”. Paja is a fan of dance and trance music. Something completely different. Why not – if music brings relief, relax, gives energy or helps people express their happiness of life by moving in a certain way. But – there is still one kind of music to be mentioned – classic. Almost no lyrics, melody is usually known from radio songs already, rhytm sometimes exact, sometimes strict, harmony mostly only for a skilled listener. Instrumental part is probably the only one that fulfills these criteria. And still this music is played, people go to concerts and numerous small kids spend their time with musical instruments practising etudes.

Yes, I like classical music a lot. I have Yann Tiersen’s soundtrack of Amelie de Montmartre and Antonin Dvorak’s Slavonic Dances in my mp3 player (the two-people-at-one-piano-no-orchestra version). I’m desperately missing Smetana’s Vltava on my hard disk and its notescript at the piano at home  But still I don’t mind hearing and singing (ok, maybe it’s more like shouting) to 90s music, because a smile eludes on my face when remembering myself at that time..

The conclusion? There isn’t any. Music will still remain a part of my being. It usually reflects my mood or helps me get deeper into work, sports or any other activity during the day. My post was only about pointing out that there is no general rule how music should be considered. There will be as many music tastes as there are people on this planet – and still there will be quarrels, which style is the “right one”. It just needs a little piece of tolerance and positive attitude towards new and unknown. Maybe I will give jazz one more try..

S přibývajícím časem se množství zážitků snižuje, inspirace vyprchává a počet zájemců o příjemné počtení i počet příspěvků klesá. Nechci nechat svůj blog umřít, ale poslední dobou se mi témat na příspěvky nedostává.

Proto jsem se rozhodl pro malou “rekonstrukci” : příspěvky jsem přeskládal do nových kategorií, opět trochu poupravil vzhled a aktualizoval odkazy na jiné blogy. Vytvořil jsem nové “Travels”, “Everyday Life” a “Reflections”, zrušil jsem “Photos” (fotky mám schované tady).

V sekci Travels, jak název napovídá, budu psát o výletech do přírody, krajích blízkých a dalekých, místech a budovách nově postavených i těch, které jsou opředena minulostí. Zároveň se budu snažit psát ji dvojjazyčně – jednak proto, že se mi ozvalo několik zahraničních přátel a jednak prý tím pomáhám svým českým kamarádům, aby angličtinu nezapomněli

Everyday Life a Reflections se budou týkat spíše obyčejnějších událostí ze života, takže budou česky, anglicky asi jen výjimečně. Sports zůstávají, chtěl bych se jim věnovat více než doposud. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží..

-= * =-

As the time goes by, the amount of posts decreases, inspiration is vanishing and readers’ count is diminishing. I don’t want to let my blog die, but it’s been hard to find a topic to blog about.

So I did a little reconstruction: I moved some posts into new categories, slightly changed the blog look again and updated links to my friends’ blogs as well. I created “Travels”, “Everyday Life”, “Reflections”, deleted “Photos” (they are hidden here).

In Travels I’d like to devote my posts to traveling to various countries and places, countryside and cities, nature and buildings recently built as well as the ancient ones. These posts will be bilingual – firstly I got messages from my foreign friends and secondly because of my Czech ones, they say I help them maintain their knowledge of English language

Everyday Life and Reflection will be mostly about more common daily life, so I will write them in Czech, English will be exceptional. Sports remain, I’d like to devote most of my posts to them. Let’s see how long will I keep my plans..

Dneska jsem mel po delsi dobe volny den, tak jsem se rozhodl doplnit fotogalerii o posledni fotky (zejmena z doby, kdy jsem byl v Bratislave) a taky jsem doplnil fotky z lednoveho a unoroveho putovani po stredni Americe. Ted k tomu jenom dopsat ten denik..

-= * =-

After a long time I had a free day today so I decided to update my photogallery, mostly from my time in Bratislava and also from a journey around central America in January and February. One day I will finish the travelog as well..