El Diario

V další části se ještě stále budu držet sloves, zejména v rozdílném použití anglických sloves při překladu z češtiny.

Can versus may

Can je sloveso, které vyjadřuje schopnost, zkušenost či dovednost, která nám umožňuje vykonat aktivitu – nejlépe tedy odpovídá českému “umět”. May je ale významově rozdílné, popisuje naše oprávnění daný úkon provést. Zde se v češtině používá sloveso “moci”.

Can you drive the car? – Můžeš řídit auto? (=víš, jak se takové auto řídí?)

May I drive the car? – Můžu řídit auto? (=mám řidičák, nepil jsem, pustíte mě za volant?)

Z uvedeného vyplývá, že otázky začínající “Can I ..?” nedávají smysl, neboť se tak ptáme na vlastní dovednosti a schopnosti, o kterých bychom sami měli nejlépe vědět.

Formální rozkazy

Mnozí namítnou, že otázkou “Can you close the door?” se neptáme dotyčného na jeho triviální schopnost zavřít dveře, ale slušně jej takto o zavření požádáme. Podobně můžeme použít i další tvary:

Could you close the door?

Will you close the door, please?

Would you close the door?

Nepřímá otázka

Tento typ otázky můžeme velmi snadno a dobře použít v případech, kdy se nechceme zeptat jiné osoby přímo anebo pokud chceme nadhodit otázku do pléna (“řečnická otázka”). Důležitým faktem je skutečnost, že ve vedlejší větě, kterou otázka představuje je pak obrácený slovosled.

I want to know where he is. I need to tell him what he should bring. Can you tell me how this could be possible? – Chci vědět, kde je. Potřebuju mu říct, co má přinést. Můžeš mi říct, jak je tohle možné?

Perlička na konec

Minule jsem zmínil překlad předložky před, tak ještě malé doplnění. Pokud chceme označit určitou situaci v minulosti, dáváme přednost spojení pomocí ago.

I will not return before 10 o’clock. – Nevrátím se před desátou.

Two years ago I was still a student. I built this house 25 years ago. – Před dvěma lety jsem byl stále studentem. Postavil jsem tento dům před 25 lety.

ale: You wouldn’t be able to go this way (ever) before. – Tudy bys (nikdy) předtím nemohl jet.

Minulé pondělí jsem měl možnost poprvé navštívit kino Aero na Žižkově a podívat se na dánský film “Kdo je tady ředitel” režiséra Larse von Triera, kterého jsem dosud neznal. Ano, byl jsem kulturní barbar a nechápu, jak jsem mohl žít Skandinávských filmů jsem již viděl více, ale u žádného jsem nevydržel až do konce.

Tento film je však poněkud jiný – a nutno říct, že velmi povedený. Děj se odehrává až na malé výjimky celý v kancelářích malé firmičky, o jejímž fungování a náplni práce víme jen to, že je to “IT firma”. Zápletkou celého příběhu je fakt, že stejně tolik o fungování firmy ví i její “ředitel” – původním povoláním herec, nastrčený do této nelehké pozice svým kamarádem, aby dočasně dohlédl na své zaměstnance a podpis smlouvy o prodeji firmy.

Při sledování filmu jsem – až na občasné výjimky – vyloženě neprskal smíchy, ale tak nějak se potutelně usmíval po celých 99 minut trvání. Není to žádná komedie amerického typu, děj je jednoduchý, s minimem rekvizit a nároků na prostředí. Přesto mě svou strohostí a množstvím mluvených vtipů a narážek zaujal natolik, abych si ještě o dva dny později citoval nejlepší pasáže.  Mohu jen vřele doporučit – ale nezapomeňte na titulky, dánština je opravdu málo srozumitelný jazyk..

Direktøren for det hele, Kdo je tady ředitel, režie Lars von Trier, hrají Jens Albinus, Jean-Marc Barr, Peter Gantzler, Sofie Grabol, Iben Hjejle, Fridrik Thór Fridriksson, Dánsko / Švédsko / Island / Itálie, 2006, 99 min

Nemůžu si pomoct. A zároveň chci pomoct..

V anglickém jazyce se objevuje několik slovíček, slovních spojení a obratů, které běžnému českému studentu činí problémy. Nějakou dobu jsem si je zapisoval do poznámek, hledal správná vysvětlení a příklady, na kterých by bylo možno zrádné jevy osvětlit a vnést do nich pořádek. První část se týká sloves.

Časování sloves a minulé časy

Rozebírat časování sloves v přítomném čase nehodlám, kámenem úrazu je čas minulý. Ten se tvoří pravidelně

kořen slovesa + -(e)d (learn, receive, translate, ..)

nebo nepravidelně. A tyto tvary se musíme naučit nazpaměť. Existuje několik obecnějších schémat, jak tvořit nepravidelné tvary, ale nikdy je nemůžeme použít se stoprocentní jistotou.

come – came – come (welcome, ..)

bring – brought – brought (teach-taught-taught, think, ..)

forget – forgot – forgotten (give-gave-given, hide-hid-hidden, write-wrote-written, ale pozor get-got-got!)
sing – sang – sung (swim, sink, ring, drink, hang, ..)

Nejpoužívanější slovesa pak mají tvary naprosto odlišné:

do – did – done
go – went – gone
see – saw – seen
be – was/were – been (min. čas: I was, you were, he was, we were, .. !)
have – had – had
feel – felt – felt
fall – fell – fallen.

K čemu je dobrý ten třetí tvar?

Příčestí trpné se používá pro tvorbu prostých časů předminulého, předpřítomného a předbudoucího, ale zejména pro tvorbu trpného rodu, tedy pasiva. Jak v češtině, tak v angličtině se trpný rod tvoří pomocí slovesa to be ve správném tvaru a příč. trpného, příkladem budiž rozdíl mezi oběma tvary slovesa to invite (pozvat).

aktivum: I invited my friends. – Pozval jsem své přátele.

pasivum: I was invited to a party. – Byl jsem pozván na večírek.

S tvorbou trpného rodu souvisí i obecně rozšířená chyba týkající se použití sloves to interest (zajímat někoho), to be interested (zajímat se o něco) a s nimi spojené přídavné jméno interesting (zajímavý).

This topic interests me. – Toto téma mě zajímá (vzbuzuje ve mě zájem).

I am interested in this topic. – Zajímám se o toto téma.

The topic is interesting for me. – Toto téma je pro mne zajímavé.

Perlička na závěr

Pro překlad předložky před existují v angličtině dvě možnosti, které je nutno striktně oddělovat.

význam časový: I arrived before 10 o’clock. – Přijel jsem před desátou hodinou.

význam místní, umístění: I arrived in front of the school. – Přijel jsem před školu.

Last week I attended a seminar organized by National Trainers Team of AIESEC in the Czech Republic that was devoted to improve delegates’ ability to present, explain and train other people about various topics. The important part is not the topic of training itself, but the form and delegates’ own performance in the role of a trainer.

The seminar lasted for 3 days and was divided into theoretical background, group trainings (usually in pairs) on a given topic individual training on whatever a delegate wanted to present.

I don’t want to express how many new things and tricks I learned during this exhausting but inspiring time. I wanted to point out, that you don’t learn only through receiving tips how to improve your voice or gestures, but the most you learn by actually seeing it when performed by others. It is a lot easier to get new experience and knowledge when observing and then trying it during your own presentation or training. This is why TtT is so valuable and this is why I recommend you attending such seminar as well no matter who the organizer is.

And last but not least – thanks to all participants of my group and our facilitator Meňa. It was nice, pleasant and valuable working with you.

PS. For people not being at my presentation “How to drive through a curve” I suggest you looking at this page and going especially through chapters 5, 17 and 18