U audio materiálů se nezapomeňte u odkazů podívat, zda jsou v evropské (španělské) nebo latinskoamerické španělštině. Rozdíly ve výslovnosti jsou velmi velké..

http://www.openculture.com/freelanguagelessons

Základní rozcestník audio odkazů pro 37 jazyků, ze kterého jsem čerpal. Na výběr je zde obrovské množství zdrojů, jak v evropské, tak latinskoamerické španělštině a vlastně i jiných jazyků..

http://www.cnr.berkeley.edu/ucce50/ag-labor/spanish/

Pokud chcete poslouchat mluvenou španělštinu v základních situacích, na této stránce naleznete několik rozhovorů namluvených Chilany, tedy s latinskoamerickou výslovností.

http://feeds.feedburner.com/vocespodcast

Několik zajímavých podcastů s rozhovory o knihách, s úryvky z knih a dalšími zajímavostmi nejen z literatury. Výslovnost evropská. Podcasty jsou doplňkem webu http://spanish-podcast.com/ .

http://www.notesinspanish.com/spanish-podcasts/

Podobnou službu s podcasty nabízí i server Notes in Spanish, na výběr máte tři úrovně (začátečník, mírně pokročilý, velmi pokročilý) a témata jsou jak z běžného života, tak například z historie, politiky apod. V evropské španělštině.

http://www.rojasspanish.com/podcast/RojasSpanishPodcast.xml

Server rojasspanish.com nabízí začátečníkům i pokročilým možnost trénovat si poslech na příbězích ve formě blogu, reflektující aktuální dění, zážitky nebo roční dobu. V evropské španělštině.

http://www.radioayala.com/

Baskické rádio Ayala, pro fajnšmekry

Photo by: Jorge Orte Tudela

Pokud hledáte inspiraci pro výběr země nebo světadílu, který byste rádi prozkoumali, může Vám pomoci kamarád, internetový cestopis nebo agentura. Existuje ovšem také mezinárodní organizace, která se snaží o zachování kulturního dědictví a propagaci a finanční podporu těch nejzajímavějších míst světa.

Jmenuje se UNESCO (zkratka od United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, česky Vzdělávací, vědecká a kulturní organizace při Organizaci spojených národů) a ve své databázi má momentálně 890 míst, která z nějakého důvodu stojí za to vidět. V Česku se v poslední době nechvalně “proslavila” hodnotící zprávou, ve které přemýšlí o vyškrtnutí Prahy ze seznamu světového dědictví kvůli stavbě mrakodrapů, případně silničního okruhu s mostem přes Vltavu.

Kompletní seznam památek naleznete zde, UNESCO vede i seznam památek v ohrožení (zde) – takže pokud chcete stihnout vidět tato místa než z povrchu Země zmizí, měli byste si pospíšit.

První z nich byla cesta do Estonska, které jsem navštívil na konci března díky účasti na konferenci. Program začínal v Tartu a hlavní část proběhla v přímořském Pärnu, hlavním estonským letoviskem plným letních domečků. Bohužel, pobaltské zimy jsou dlouhé, a tak jsme místo chytání bronzu poskakovali mezi kalužemi a na výlet jsme se místo do lesa šli projít po moři. Ano, záměrně nepíšu “k moři”, ale “po moři”, protože bylo stále zamrzlé a rybáři tak byli stále nuceni spouštět své pruty do vody dírami v ledu. Marně jsme místním ukazovali na kalendář a zprávy o počasí z domovských krajin..

Na dva dny jsem se pak vypravil do hlavního města Tallinnu, na kterém mě překvapily majestátní mrakodrapy (v Rize jich pár je, ale spočítat by šly na prstech jedné ruky), uzounké uličky centra města a hezký, udržovaný hrad na kopci uprostřed, jehož několik vyhlídek poskytovalo pohled na téměř celé město. A místní specialitky v kavárničkách a hospůdkách taky stojí za ochutnání.

Počtem obyvatel i rozlohou nevelká krajinka ve mě zanechala hluboký dojem národa, tak trochu zapomenutého, ale s hrdostí a snahou dokázat ostatním, že když jde o dobrou věc, dokáží mnoho. Nemám teď na mysli jen například program Skype, který pro telefonování a komunikaci používají miliony uživatelů, ale například i společný projekt na vyčištění lesů a luk od odpadků. Velmi inspirativní video je k vidění na YouTube zde nebo zde, na Vimeo pak zde.

Několik fotografií naleznete zde (Tallinn) a zde (Pärnu). Pokud přemýšlíte o výletu do pobaltských zemí, myslím, že stojí za to udělat do Estonska malou odbočku..

Zajímavost první – letiště. Istanbul má dvě, Ataturk International (IST) a Sabiha Gokcem (SAW), jedno v Evropě a druhé v Asii. Jsou od sebe vzdálené asi 250 kilometrů, takže když se tu hrálo finále Ligy Mistrů, tak to fanoušci milánského AC měli “za rohem”, zatímco ti z Liverpoolu se trmáceli přes celé město. Prý to ve špičce trvá až 4 hodiny.

I když nejsem žádná celebrita, na výletech do zahraničí mají na mne místní obyvatelé nějak spadeno. V Londýně jsem chápal, že to asi bude ten tým FC Valencia, který přilétal 15 minut po nás a “překážel” u dopravníku se zavazadly; tady mi ty stovky lidí na letišti nevysvětlil nikdo. Ještě že jsem Markétě půjčil tu českou vlaječku, jinak bychom se tam asi hledali doteď.

Zajímavost druhá – geografie. Při vyslovení jména Istanbul se každému vybaví přímořské město, přístavy a lodi. V životě nikdy bych nečekal, že to město postavili v podstatě na strmé skále u vody, takže je to skutečně kamkoliv ve městě vždycky do kopce a proti větru (aneb Murphyho zákon cyklistiky a teda asi i turistiky). I proto je jedna linka metra označovaná jako “zubačka”.

Zajímavost třetí – místní doprava. Moderní nízkopodlažní tramvaje, zastávky s turnikety, metro, všechno supr. Ale ty autobusy.. Oceňuji, že mají napsánu trasu, po které jezdí. Jenže – kterým směrem jedou právě teď? No a druhá věc – skoro všechny jedou na Taksim (takový ÚAN nebo Florenc), na kterém jsou snad desítky zastávek. To mi zase připomnělo Rigu a místní “Centrala Stacija” náměstí (postavte se doprostřed, napočítáte asi 15 označníků s 5 různými jmény a babo raď).

Nejvtipnější mi stejně přišla historická tramvajová linka Taksim – Tünel s celkem až třemi zastávkami a vozem ze začátku 20. století. Celou trasu jsme prošli za 15 minut, nepřišel jsem na to, co lidi láká využít jejích služeb.

Zajímavost čtvrtá – islám a mešity. S muslimskou kulturou jsem přišel do styku poprvé a zaujala mě. Jednak z architektonického hlediska a jednak svou provázaností s každodenním životem. Imámovo svolávání z minaretů sice nahradily moderní reproduktory (prý kvůli synchronizaci, aby se všichni modlili ve stejný čas), ale přesto jsem cítil, že je to něco jiného, nového. Proto mě ani nepřekvapila nutnost zout se do jedné z mešit, přestože lilo jako z konve a i koberce uvnitř byly nasáklé vodou.

Počasí, no tak to se nevyvedlo. Za celou druhou polovinu roku 08 prý pršelo asi 15 dní – a já jsem trefil pět z nich. Aspoň mám výmluvu podívat se do Turecka znova, někdy až bude teplo a sucho Navíc tam lítají SkyEurope z Bratislavy, tak to není až takový problém..

PS. Fotky na http://picasaweb.google.com/premysl.chodura

V Moravskoslezském kraji Těšín a Cieszyn, v kraji Vysočina hora Devět skal, v Praze vodní nádrž Hostivař a ve Středočeském kraji meandry Vltavy. Nic moc, zbytek republiky zůstal nedotčen.. Ale aspoň jsem si udělal výlet do Belgie, Velké Británie, Lotyšska a v posledních měsících Finsko, Turecko a Švédsko. Ponaučení – příště nevěřit na silná slova a raději krůček po krůčku

Právě tolik času uplynulo od mého příjezdu do Lotyšska a to je už celkem dlouho na to, abych konečně taky něco napsal sem.

Na vypravování je toho hodně, ale nehodlám sem dávat každodenní zážitky. Od toho mám profil na Twitteru. Spíše obecné poznatky, které jsem za tu dobu nasbíral. Možná proto mi to tak trvalo.

• ekonomický vývoj se v Pobaltí projevuje zvyšováním cen a inflace; přitom burza v Rize posílila za poslední 3 měsíce skoro na stejnou úroveň jako byla před rokem
• taky nálada v zemi odpovídá “krizi”, což je zároveň skoro nejpoužívanější slovo
• to ale zároveň nebrání studentům organizovat poměrně bujaré akce a party, i když je zakázán prodej alkoholických nápojů po 22. hodině
• dopravní podnik rozlišuje autobusy od ostatních prostředků MHD – lístek na trolejbus a tramvaj v trafice koupíte, v autobuse je průvodčí – přitom lístek stojí stejně
• vlaky jsou proti autobusům extrémně levné, na některých trasách (okolo 70 km) stojí polovinu
• velmi oceňuji sebeironii kamarádů, které mezi místními mám: “co musím udělat, abych se stal lotyšským prezidentem” – “být žena nebo doktor”; “proč je v hospodách tak draho?” – “zvedli ceny na hokejové MS a nějak je zapomněli vrátit”
• každý správný dům má svoji myš, i univerzita; náš dům měl tři, dvě bohužel narazily na mě a třetí na spolubydlícího
• ani počasí už není co bývalo, řeka Daugava prý loni nezamrzla a v září jsme chvíli měli stejné teploty jako v Turecku; doufám, že aspoň ten sníh se objeví

Zážitků je plno, jsou stejně unikátní jako lidi, které tady potkávám. I proto jsem se rozhodl zůstat ještě jeden semestr a psát diplomku na dálku. Do května tedy máte čas se za mnou zastavit. Anebo mě odchytit přes Vánoce v Česku..

photo credit: Mr. Siegal

Původně jsme měli v době zahájení olympijských her sedět v letadle směr Hongkong a vyrazit na čtýřtýdenní cestu po Asii a východní Evropě. Krach dálkových low-costových aerolinek Oasis HongKong nám tyto plány překazil, a tak jsme alespoň využili již předem zakoupených letenek do Londýna a rozhodli se navštívit tuto metropoli.

Pro mě osobně to byl první výlet do anglicky-mluvící země a musím říct, že jsem se pokaždé z toho přízvuku poněkud tlemil. Člověku je do hlavy vtloukán britský přízvuk po celé studium, ale na vlastní kůži (nebo uši?) je to něco úplně jiného. I proto jsem hned po vystoupení z letadla sebevědomě zamířil k pracovníku informací. “What can I do for you?” – “I have a question.” – “Sure. Why would you be here anyway?” a blahosklonný úsměv. Tak takhle by to nešlo, tady ani naučeným přízvukem neoslníš..

Obecný dojem z Londýna jsem si odnesl velmi pozitivní. Stihli jsme si prohlédnout Buckinghamský palác, Parlament, Tower (zvenku), observatoř na Greenwichi a námořní muzeum (zevnitř). Vše určitě stojí za návštěvu a bolavých nohou po každém dni rozhodně nelituji. Stanice metra, podchody a tunely jsou tak nějak menší, uzší, útulnější (měkké sedačky metra rozhodně!) a zároveň fotbalové stadiony nebo železniční stanice mají neuvěřitelnou rozlohu. Připadalo mi, že všechno je rozmístěno tak nějak samozřejmě, jako by od dávných časů, ale přitom s důsledností a precizností.

Množství turistů bylo odpovídající ročnímu období, v parcích se člověk sotva vyhýbal ostatním, davy jiných se mačkaly u Downing Street a všelijaké jazyky se míchaly při pozorování výměny stráží u královského paláce. Semtam jsme se nemohli neusmát španělskému nebo polskému slovu nebo nadávce. Na polštinu jsme sice připraveni byli, ale hlášení o zákazu vnášení tekutin do letadel jsme na Lutonu polsky opravdu nečekali..

Fotky naleznete už na novém místě, odkaz je tady.

-=*=-

Dnes už je odstavec aktualizován o informaci z 18. června, kterou na svých stránkách ČD uvádějí – sleva se nakonec neruší a občanský průkaz bude sloužit jako doklad pro slevu 50% z ceny obyčejného a zpátečního jízdného a 25% z traťových a  síťových jízdenek. Detailní podmínky naleznete zde.

Největší vodní plocha na území města Prahy je oblíbeným výletním cílem už od začátku dvacátého století, kdy zde – v meandrech potoka Botiče – stál mlýn a sokolové a jiné spolky z Hostivaře postavili nejprve malou hráz a poté později i koupaliště. Po povodni z roku 1958 bylo rozhodnuto o vybudování přehrady, která měla chránit obydlenou oblast na pokračujícím toku Botiče. Původní stavby koupaliště, klubovny rybářů a rekreační zařízení tak zůstala pod 12 metry vody, kterou je přehrada napuštěna. Pro výletníky byl na úbočích přehrady vybudován park a na druhém břehu pak dvě pláže, v blízkosti pak i restaurační zařízení nebo tobogán, v 70. letech zde končila i zvláštní „výletní“ autobusová linka.

V současné době je park u hostivařské přehrady ideálním místem odpočinku, procházek na čerstvém vzduchu, ale také oblastí vhodnou pro provozování sportů, cyklistiky, in-line bruslí nebo běhu (i toho orientačního a dokonce třeba i v noci ).

Navštívit toto místo vřele doporučuji, my jsme se vydali z autobusové smyčky „Jižní město“ a kolem pláží a parkem jsme dorazili k tramvajové trati u „Nádraží Hostivař“. Přeji hezké počasí

Zdroje: zdroj 1, zdroj 2

PS. Pár fotek u přehrady můžete vidět na rajče.net u mého bratrance tady.

Není snad typičtější příklad vleklých sporů mezi panovníky o část území, ozbrojených střetů a politických rozhodnutí od stolu bez vyjádření dotčených obyvatel než na tomto kousku území okolo řek Olzy a Odry. Již od 10. století se neustále přelévá moc mezi králi českými a polskými s občasnými vpády vojsk jiných zemí, ať už to byli Mongolové, Švédi či v posledních staletích zejména Němci (Prusové). Slezsko se tak stávalo postupně zeměmi Koruny české, polského království, uherského království, habsburské monarchie, pruského císařství, německé říše až nakonec je nyní rozděleno mezi Polskou a Českou republiku.

1000 – ve Wroclawi zřízeno biskupství
1138 – Slezsko se stává údělným knížectvím rodu Piastowců
1202 – území rozděleno na Horní Slezsko (se sídlem v Opolu) a Dolní (se sídlem ve Wroclawi)
1335 – Jan Lucemburský získává slezské země výměnou za nárok Lucemburků na polský trůn, v období husitských válek zůstává Slezsko na straně katolíků
ve 14. století již Slezsko nevystupovalo jako součást Moravy, opavský vévoda byl leníkem českého krále i moravského markraběte
1469 – ve sporu proti Jiřímu z Poděbrad část knížectví a měst uznala uherského krále Matyáše Korvína za svého panovníka
1490 – návrat do zemí Koruny české za vlády Vladislava Jagellonského
1648 – po třicetileté válce je uzákoněna možnost náboženské svobody, ve Slezsku se staví nové protestantské kostely, v roce 1702 ve Wroclawi zřízena jezuiská akademie, základ pozdější univerzity
1763 – po třech slezských válkách je území rozděleno mezi Prusko, Polsko a habsburskou monarchii
1920 – část českého Těšínska připadla Polsku
1945 – německé hranice jsou posunuty, celé pruské Slezsko se stává součástí Polské republiky, které tak vlastní téměř 90% slezského území

zdroj 1, zdroj 2

Snad nejmarkantněji je rozdělování vidět na příkladu města Těšín. Po několik staletí bylo toto město sídlem Těšínského knížectví a kulturním centrem oblasti. Po první světové válce, kdy ještě po další 2 léta trvala válka mezi Československem a Polskem, byla z rozhodnutí mírové smlouvy hranice vedena po řece Olši, chcete-li Olze. Žel, nikoho už nezajímalo, že striktní dodržení dohody povede k přetržení jakýchkoli vazeb ve významném městě své oblasti. Polský Cieszyn musel vybudovat dopravní infrastrukturu (zejména železnici), Český Těšín zase náměstí a zázemí pro vedení města, památky zůstaly na polské straně (např. těšínský hrad s Piastowskou věží), průmysl na české. V lidech ale zůstalo přesvědčení o jednom ěstě a možná právě proto se v dnešní době organizuje tolik společných přeshraničních kulturních akcí jako málokde. Namátkou festival divadelní, filmový, hudební (informace zde) a mnohé jiné. A zda někdy bude zase jen jeden Těšín/Cieszyn? Podle vyjádření politiků při přestřihávání schengenské pásky na mostě přes Olzu, “dokud budou existovat dva státy, Česko a Polsko, pak těžko..”

Moje fotky: tady

Odkazy na Wiki: Slezsko, České Slezsko, Těšínsko, Regionální informační centrum, Kulturní a společenské středisko

Jiné odkazy (v jiných jazycích : Zobacz Śląsk! , Zaolzie w historii, mówie i kulturze (diplomová práce), Slezština na Wiki a jeden z pokusů o představení ortografie dialektu “po naszymu” zde a kdo si dostatečně troufá, může si zkusit něco přečíst tady

-= * =-

My third stop in my travels around home country was Moravian-Silesian region, specifically area of Silesia and the city of Tesin.

In the Czech Republic there is probably no more typical example of long-term argues between sovereigns for a piece of land, armed fights and political decision without inhabitants not taken into consideration than in this tiny area around Odra and Olza rivers. Since 10th century the power is being moved between kings of Czechia and Poland with some other countries’ armed inbreaks, be it Mongols, Swedes or in last centuries mostly Germans (Prussians). From these times Silesia has already been a part of Czech lands, Polish kingdom, Hungarian kingdom, Habsburg monarchy, Prussian empire, German imperium till now being split into Czech and Polish republics.

1000 – bishop’s seat constituted in Wroclaw
1138 – Silesia becomes a principality of Piastow family
1202 – the land is being divided into Upper Silesia (with its seat in Opole) and Lower Silesia (with Wroclaw as the seat)
1335 – Jan of Luxembourg gains Silesian lands in exchange with for a claim of polish throne, in the times of Hussite wars Silesia remains catholic
in 14th century Silesia is not considered being a part of moravia, the Duke of Opava was a feudatory to both Czech king and margrave of Moravia
1469 – in an argue against Jiří from Poděbrady some of silesian principalities pronounced Matyas Corvinus, king of Hungary, as their sovereign
1490 – re-connection to Czech lands under the rule of Vladislav Jagellon
1648 – after the war religious freedom is included in laws, new Protestant churches are built, in 1702 Jesuit academy is founded in Wroclaw (basis for later university)
1763 – in three Silesian wars the land is divided into three parts – Prussian, Polish and of Habsburg empire
1920 – a part of Czech are around Tesin was given to Poland
1945 – German borders are moved, all Prussian Silesia becomes a part of Poland, which now posseses some 90% of the Silesian land

source 1, source 2