Co je to etiketa?

Slovo etiketa vzniklo ze starofranouzského “estiguer” – jeho předchůdcem bylo starogermánské “stehen” – obě slova mají podobný význam, tedy “připevnit” nebo “vyvěsit”. Pravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stávala se z nich denní pravidla (“l´estiquet” nebo “l´estiquette), uvádí web chovani.eu. Pravidla chování se ve společnosti postupně odvozovala z principu hierarchie, z dvorské tradice, která jasně určovala, kdo smí zaujmout místo vedle panovníka a kdo si musí sednout dál. Také pořadí při zdravení bylo přesně stanovené a muselo se dodržovat.

Jedná se o souhrn přijatých zvyků a chování, kterým se řídí mezilidské vztahy v dané společenské vrstvě. Není nikde kodifikována, už proto, že oněch vrstev (společenských skupin) existují stovky – svůj souhrn úkonů má například xx nebo aikido. Do knižní podoby se tak nejčastěji transformují zvyky a tradice v obchodním a diplomatickém styku, v takzvaném protokolu.

Kde se dozvědět něco více?

Asi nejznámějším současným propagátorem (nejen) společenské etikety je Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla a v současné době pořádající semináře a odborná školení. Zároveň spolupracuje s rádiem Impuls a Českou televizí – ať už odpověďmi na dotazy internetových čtenářů nebo seriálem krátkých pořadů Etiketa (ke shlédnutí na této stránce).

Pokud hledáte etikety používání Internetu nebo mobilních telefonů, i pro Vás existují online zdroje – www.jaxmobilem.cz od společnosti T-Mobile, Netiquette o chování na Internetu nebo telefonování během cestování letadlem. Pracovní etiketu si můžete přečíst v tištěné formě – např. Velká kniha etikety od L. Špačka – nebo se zapsat na některý z kurzů (tento, tento, tento a mnoho jiných).

Závěrem zmíním ještě dvě publikace – pro teenagery a pro “moderní dívky“, které se snaží představit zásady slušného chování na veřejnosti zábavnou formou. Třeba nás pak za pár let někdo ze čtenářů těchto knih nechá sednout v tramvaji nebo autobuse Hezký den..

Chlapec přišel o prsty na nohou, uvízly mu v eskalátoru metra

Proč se lidé bojí eskalátorů?

DP: Na eskalátoru, kde se zranil hoch, nebyla závada. Otec se chce soudit

a v reakcích v diskuzi se objevil i odkaz na zprávu BBC Briton dies in Rome station accident

V článku jsem našel i několik úsměv vyvolávajících poznámek. Například:

“Na pohyblivých schodech v metru je cestující povinen přidržovat se pohyblivého madla a stát ve směru pohybu schodů,” píše se v řádu. Cestující tak prakticky nemohou dělat nic, co by odpoutávalo jejich pozornost. Včetně sledování reklamních panelů umístěných podél schodů.

Takže z mého předchozího článku nelze skutečně použít vůbec nic. Ba ani obyčejné líbání není povoleno.. A rychlost? S tou nikdo nic neudělá, asi je to skutečně pro zlepšování naší fyzičky, až budeme všichni chodit i během jízdy po eskalátorech..

Kdysi jsem se zmiňoval o své neochotě jezdit metrem. Nepopírám rychlost, s jakou hravě překonává vzdálenosti a spojuje tak protilehlé části města. Zjistil jsem, že mi totiž vadí veškerý ztracený čas, který strávím v podzemních chodbách. Cesta útrobami tunelů totiž leckdy sebere delší časový úsek než samotná jízda metrem do cílové stanice. Třeba na přestup na Můstku počítají internetové jízdní řády 5 minut, i když si myslím, že zrovna tyto tunely nepatří k nejdelším. A úplně nejhorší jsou pomalé eskalátory.

Linka B je nejhlouběji v absolutních číslech, některé stanice “áčka” hluboko proti povrchu, takže připomínají “vchod do dolů v Morii”. Chápu, že z důvodu bezpečnosti chtějí úředníci z Evropské Unie omezovat kde co a dopřát nám tak trénink fyzické kondice při vyšlapávání schodů, ale přijde mi to jako absurdnost. Zvláště když to znamená zpomalovat to, co už teď jezdí pomalu.

Seznam navrhovaných ukrutně pomalých eskalátorů bych momentálně viděl takto:

Náměstí republiky, v podstatě kterékoli z vestibulu na povrch
Nádraží Holešovice
Palmovka, na zastávky autobusů
Hradčanská

Naposledy mě takto vytočily pojízdné schody na Náměstí republiky, z vestibulu k divadlu Hybernia, tam bych snad stihl uplést ponožku.. A to mě přivedlo na myšlenku – co dalšího lze při cestě po schodech provádět. Kromě známeho vybíhání schodů jedoucích dolů mne dále napadlo:

• postavit se vedle někoho v obleku a přesvědčit je, aby investovali do vašeho projektu (prostě takový “elevator pitch”, ale na eskalátorech),
• získat telefonní číslo té hezké dívky stojící vedle vás,
• totéž jako bod 2, ale s dívkou v protisměru,
• sednout si na schody a “kempovat” (obzvláště vhodné pro stanice Jiřího z Poděbrad nebo Flora),
• vyjet nahoru sedíc na bočních pásech pro ruce,
• vyjet nahoru stojíc každou nohou na jednom pásu,
• atd.

Další tipy na hrozně pomalé eskalátory nebo aktivity, které na nich lze provozovat, uvítám v komentářích

1. část: Sluníčko a bikiny. Vezměte míč a běžte si zahrát.

2. část: Hrajte klidně šest na šest, míč nebude padat.

3. část: Servis, příjem, košíček z prstů.

4. část: Ke hře patří i plácání do dlaní.

5. část: Fyzičku zlepšíte atletickou abecedou.

6. část: Kaberle na písku: plno krátkých sprintů, pěkná zabíračka

Další zdroje pro základy hry plážového volejbalu můžeme najít například zde – Učíme se plážový volejbal (pravidla, taktika hry, údery)..

Několik hřišť v Praze:

Beach Klub Pankrác – link

Beach Strahov – link

Beachvolejbal Braník – link

Žluté lázně Podolí – link

ostatní sportoviště zde

photo credit: Daquella manera

Pokud přemýšlíte o tom, jak ozvláštnit své bydlení, naskýtá se několik možností. Od svěření svého problému do péče profesinálního architekta, přes koupi předpřipravených součástí bytu až po vlastní kreativní činnost s pilou a hoblíkem.

Podobná dilemata řeší lidé po celém světě a několik z nich o tom dokonce píše. Vřele doporučuju podívat se na tyto blogy:

• http://ikeahacker.blogspot.com/
• http://www.instructables.com/group/ikeahacks/
• http://ikeainstructables.blogspot.com/ – nápady z prvního blogu, bod po bodu

Některé nápady mi přišly velmi zajímavé a originální. A to věci z IKEA opravdu moc nemusím..

The idea is simple – one should measure price of a thing / service not in absolute numbers but as a ratio of price and value that it brings. This way one can save a lot of money and as a consequence there will be not so many useless things in our homes. For example – instead of buying DVDs or books you can borrow them in public stores or libraries. It’s usually less pricey and it brings the same pleasure if you see/read them once..

I’m not joking, read the article

Kdo jde do toho se mnou?

Propozice závodu a zpráva z letošního ročníku

(a osobně si dávám černý puntík, že jsem o Davevovi napsal takhle pozdě, teď to může vypadat, že jsem myšlenku opsal..)

-=*=-

If you like to read short stories written in columns, Dave Barry (a Miami Herald writer) should definitely be one of those to read..

Pomineme-li neoddiskutovatelnou hodnotu večerních skupinovýc návštěv restauračních zařízení jako formu socializace a také neochvějnou preferenci piva jako prostředku uhašení žízně po fyzicky namáhavém sportování, nezbývá nám mnoho důvodů, proč vlastně pivo pijeme. Snad kvůli pozitivní vlastnosti na trávení jídla, snad kvůli specifické chuti, která nám připomíná, že život je hořký, bohudík. Psychiatři by možná uvedli ještě několik dalších podnětů, které vedou lidi k pivu nebo jiným pochutinám. Společný jmenovatel zůstává jediný – množství alkoholu v objemu nápoje.

pivo 10° – 4% alc. vol. – 0,5 l – 22 Kč – 1100 Kč za litr etanolu

pivo 12° – 5% alc. vol. – 0,5 l – 27 Kč – 1080 Kč / l

víno – 11% alc. vol. – 0,7 l – 85 Kč – 1103 Kč / l

První dva řádky udávají cenu, za kterou pořídíme pivo v hospodách nebo restauracích. Řádek s vínem udává cenu lahve v obchodě – hned na začátku jsem mluvil o tom, že víno bych si koupil k večernímu filmu, “na doma”. Pro srovnání uvedu ještě řádek s hospodskými cenami.

víno (v hospodě) – 11% alc. vol. – 0,2 l – 35 Kč – 1590 Kč / l

Z uvedeného srovnání jasně vyplývá, že pít víno v restauraci je dost nevýhodné. Pakliže ovšem najdeme 0,7 l láhev vína okolo 85 Kč, cenově už to vyjde téměř nastejno. Problémem je ovšem kvalita. Za tuto cenu toho moc kvalitního nenajdu. Rozhodujícím faktorem tak zůstává účel, za jakým daný nápoj pijeme. Přítelkyni nepohostím vychlazeným lahváčem a po celodenní letní procházce nebudu otvírat třeba to moldavské červené, které jsem nedávno dostal. Paradoxně v Plzni.